NAPSALI O NÁS


 IN DEED HELL Number 21/2005

 Abstract Essence Lost Life

Zurčící potůčky, plížící se tajemná stvoření, mrazivé chvění.... mě vždycky bralo za duši a cloumalo mým tělem jako dávka kvalitní drogy. Než bych se však vytrhla ze svého snění, už mi uši trhá jekot, jakoby sám malý Dani Filth křepčil v mojí hlavě. Chyba lávky přátelé. Poruchy koncentrace mozkových buněk tentokrát nezpůsobuje velkolepá mašinérie, nýbrž sympatický Ondra s ostatními sympaťáky z ABSTRACT ESSENCE.

    Nebudu se snažit ohraničovat a škatulkovat tento "ztracený život", snad i proto, že bych se mohla dopustit nenapravitelných křivd na detailech opomenutých. Když mi Demimortus podstrčil tenhle výlisek, že snad já bych o něm mohla napsat, neboť on sám se cítil být příliš zaujatý s ohledem na setkání se samotnými stvořiteli, říkala jsem si, že to bude pohodička. Poslechla jsem jednou a říkám si, jak je to pěkný, jak hezky to zní. Problém shledávám až teď, po asi padesátém poslechu, kdy se moje mínění sice nijak nezměnilo, ale taky se mi nepodařilo tuhle záležitost definovat o nic víc překračující, "to se mi líbí". Když se zaposlouchám do hudby samotné, nemůžu si nevzpomenout na slovenskou kapelku ABSTRACT, která tvořila taky jakési abstraktno, v kterém bylo možno fantazírovat bez omezení. ESSENCE tomu evidentně dodala šťávu, vlastní fantazii i tvar, ale přesto zachovala nepolapitelnou bezrozměrovou volnost. Kreativita graduje prakticky ve všem, nic nebylo zapomenuto, až by si člověk myslel, že je vše do puntíku naprogramováno. Tu a tam si připadám, jako na bále, když v tu ránu přiletí čert a svým umouněným blekotem vyděsí všepřítomné v sále, náhle se však objevuje středověký rytíř, který vše zachrání.

   Na to, jaké množství odlišných a zdánlivě neslučitelných prvků skloubili tihle kluci dohromady, výsledek zní, jakože jinak znít ani nemůže, klobouky a kšiltovky dolů. Že i slzy se budou ronit mě přesvědčila šestá Dream Of Fear, která je sice stejně svižná, pestrá a melodická jako všechny její předchůdkyně a následovnice, nebýt toho chvilkového kómatického zasnění, kdy z ničeho nic se šupot promění v něžné pohlazení....a potom zase v úděsný šupot....a potom zase v romantiku....a Ondra vemlouvá a valí klíny do hlavy....a zoufalství se neustále stupňuje a kytary kvílí a kvílí....a slzy se koulejí po tvářích jako nesmiřitelná směs luštěnin. A jako v hitparádě to nejlepší přichází na konec, tak i ABSTRACT ESSENCE na samý závěr natlačili našlápnutou jedovku hitovku The Old House, ve které se kráká jako o hejno vran, úchylně haleká, bručí, kňourá a vyhrožuje.

    Nevím, jestli věšet vavříny, spíš si kladu otázku, co asi tak přijde příště? Hoši si na poprvé ukousli hodně velké sousto a hodili rukavici sami sobě. Tak jsem moc zvědavá, jestli mají dost odvahy si ji zvednout.

 

  HODNOCENÍ: 5,5/6